Zápraží -- měsíčník obyvatel kraje za Prahou  

Uplynulo 110 let od úmrtí velkého mecenáše, politika, průmyslníka, podnikatele a vlastence A. Olivy.

Alois Oliva se narodil 22. července 1822 v Kutné Hoře v rodině pekaře, která zchudla za Napoleonských válek a po požáru v květnu 1823, kdy shořela čtvrtina města. Když bylo malému Aloisovi 7 let, zemřel mu otec a rodina neměla téměř žádný majetek. V Kutné Hoře při příležitosti 50 výročí trvání německé Hlavní školy, byla založena nadace na podporu nejpokročilejších žáků v kreslení a rýsování. Již v roce 1829 Oliva obdržel z této nadace příspěvek ve výši 40 zlatých. Po ukončení Hlavní německé školy, byl dvanáctiletý Alois poslán k příbuzným do Drážďan, kde studoval gymnázium. Působil zde český ředitel Štěpánek a profesor Hraběta, kteří se ho ujali a probudili v něm vlastenecký cit. Po ukončení studií se Oliva vrátil do Čech, kde dostal praktikantské místo u pražské komisionářské firmy Urfus&Ribl. V 21 letech se stal prokuristou ve střižním a komisionářském obchodě. Přičinlivostí, solidností, obratností a obchodní erudicí získal v pražských kruzích pověst znamenitého obchodníka. Nepřestával udržovat také obchodní přátelství v cizině, především ve Vídni, Berlíně a Londýně. V roce 1850 se v Drážďanech oženil s Louisou Hancyovou, která byla evangelického vyznání a pocházela ze zámožné rodiny. V roce 1854 se Oliva stal administrativním ředitelem cukrovaru Jindřicha Dinglera v Ruzyni. Zároveň obchodoval s cukrem a se strojním vybavením cukrovarů. Po několika letech se stal společníkem firmy Dingler a českým velkoobchodníkem známým i v zahraničí. V roce 1860 byl jedním ze zakladatelů nové pojišťovny pro cukrovary v Rakousku. Oliva se stal členem jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách, kde se stal prvním občanským ředitelem. Nebylo téměř spolku, nebo jednoty, kde by se Oliva výrazně neprosadil. Patřil k zakládajícím členům Měšťanské besedy, Sokola pražského, Hlaholu, Svatoboru, Besedy smíchovské i pěveckého spolku Lukes na Smíchově a obchodního spolku Merkur. Byl také členem pražského Oulu a dělnické strojírny Pluh. Veškeré tyto spolky Oliva také finančně podporoval. V roce 1863 byl Oliva zvolen do Zemského sněmu za okres Smíchov a do pražského zastupitelstva za volební obvod Nové Město. Od roku 1864 zastával funkci v Radě hl. města Prahy. Podílel se na založení Pražské městské pojišťovny. V roce 1866, po porážce Rakouska v bitvě u Hradce Králové, pruské vojsko obsadilo Prahu a Oliva společně s JUDr. Bělským, B. Hankem, F. Fürstem a J. Hulešem vyjednal mír v Praze. Později byl vyznamenán za statečnost rytířským řádem císařem Františkem Josefem I. V roce 1868 byla založena Živnostenská banka v Praze a prvním předsedou správní rady se stal Oliva. Po odchodu ze Živnobanky zůstal Oliva ve správní radě Vzájemné pojišťovny, kde působil 30 let. Stal se také členem správní rady Pražské společnosti pro paroplavbu na Vltavě a vykonával funkci ředitele Jednoty ku povzbuzení průmyslu v Čechách. Manželé Olivovy byli bezdětní, a to se stalo hlavním důvodem toho, že Oliva podporoval především sociálně potřebné děti a mládež českoslovanské národnosti. Dalším důvodem byla také vzpomínka na školní léta v Kutné Hoře, kdy jako chudý dostával nadační příspěvky. Oliva si uvědomoval obecnou i národní potřebu starat se o talenty a podporovat mladé lidi a začínající umělce na studiích. Za všechny je možné jmenovat malíře Václava Brožíka, Emanuela Dítěte, houslistu Františka Ondříčka a dramatika Františka Šubrta, který na konci 19. stol. zastával funkci ředitele Národního divadla. Na základě věnovací listiny a poslední vůle založil 14 nadací a fondů. Byl čestným občanem Prahy, Říčan a Kutné Hory. Alois Oliva zemřel 21. prosince 1899 v Praze a je pohřben na Olšanských hřbitovech.

Nadace A. Olivy

Oliva založil nadace a nadační fondy, které až na výjimku (nadace pro německé evangelíky v Praze) plnily poslání podporovat slovanskou národnost. Největší nadací, kterou Oliva založil, byla nadace A. a L. Olivových pro Vychovatelnu v Říčanech u Prahy. Její značné jmění tvořilo několik domů v Praze, cenné papíry a finanční hotovost na účtech.  Nadace sloužila mnoho let k financování provozu vychovatelny pro 80 dívek a 40 chlapců, která byla postavena na základě smlouvy mezi Olivou a Magistrátem hl.m. Prahy v roce 1896.  Zrušena byla až rozhodnutím říšského protektora v roce 1942, kdy byl její majetek zabaven. Po válce byla nadace obnovena, ale v roce 1953 opět zrušena, tentokrát rozhodnutím výnosu Ústředního národního výboru v Praze. V květnu 1990 byla nadace obnovena pod názvem Olivova nadace a stala se právním nástupcem původní nadace A. a L. Olivových pro Vychovatelnu v Říčanech. Olivova nadace je jedinou nadací, která byla v České republice obnovena a významným způsobem, na základě svého poslání, pomáhá především dětem se zdravotním handicapem. V roce 1995 odstátnila Dětskou respirační léčebnu v Říčanech (budova dříve sloužila jako vychovatelna) a založila jedinou nadační léčebnu v České republice. Na základě zákona 227/1997 Sb., kdy nebylo možné, aby nadace poskytovaly služby, založila v roce 1998 Olivovu dětskou léčebnu, o.p.s. Olivova nadace je příjemcem nadačního investičního fondu v I. i II. vlně a vlastní lázeňský dům Astoria v Jánských Lázních, který obdržela darem od manželů Guttmannových z Venezuely. Za dvě desítky let nadace významným způsobem naplňuje odkazy manželů Aloise a Louisy Olivových. Na počest výročí 110 let úmrtí A. Olivy pořádá Olivova nadace 15. prosince t.r. od 17 hod. benefiční koncert v Chrámu Sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí. Olivova nadace srdečně zve veřejnost na tuto akci.

Jan Boček, Zdroje: archiv Olivovy nadace