Už je tam jen jeden vůl...
Když se sejde velká rodina, občas už jeden s druhým neví, jak jsou vlastně příbuzní. Po chvíli vysvětlování odpadají zvláště ti nejmladší. Nebo naopak zírají. Když se sejdou křesťané, je to hodně podobné. Na uhříněveské kruchtě (to je krásné slovo pro prosklený kostelní balkón) se v půlce ledna sešli křesťané z několika církví pražských a mimopražských, my říkáme ze Zápraží. Uhříněveský Otec Gerndt, petrovický farář Otec Převrátil, dva říčanští v bílých řádových oděvech, Otec Buchta a Vágner. Tedy všichni dostupní římskokatoličtí duchovní. Usměvavý Josef Hejnic z hostivařského Křesťanského společenství, domácí českobratrský farář Pír (jež však musel ulehnout) a nakonec i pisatel těchto řádek.
Všichni mají něco společného a dovedou si o tom dlouze povídat. Každý je zastáncem jiných zvyků, což je zajímavé a pro církev jako takovou vlastně užitečné. Ač nám různost lidé vytýkají, ona má svou logiku. A každý z těch jmenovaných mužů je něčím zajímavý. Tak například petrovický františkánsky prostý farář Miloš František Převrátil o sobě říká, že bydlí na faře, která byla dříve obecní pastouškou. Je to plesnivý domek, ve kterém není soukromí. Farář se ráno budí s ucpaným nosem, protože je alergický na plísně a vlastně se dusí, sotva přijde domů. Tam, co spí, byl dřív chlív, ve kterém byli dva volové. Teď je tam prý jen jeden... A všem lidem dobrá vůle a dobrý nový rok! Daniel Kvasnička
Přidat komentář