Rozežranost
Pan Jindřich Kolben mi telefonoval z Německa. Poslal také email, ale ve svých více než osmdesáti letech ještě navíc vsadil na telefonát. Ztratili jsme pár slov o dědečkovi a jeho židovství, které bylo spíše asimilované do nevýrazné podoby. Dědeček byl spíše lutherán. Evangelík. Dlouze mi pak nejstarší žijící Kolben představoval svou situaci a příběhy svého mládí. Útěk z pochodu smrti, zázrak záchrany. Když pak zase utekl - tentokrát z Československa v roce 1968 - nadělili si s rodinou v Německu k prvním vánočním svátkům úžasný dar: Měli od Vánoc polštáře, protože do té doby spali na drátěnkách...
Tomáš Sedláček, se kterým se chodíváme v pondělí ráno modlit do kavárny, jednou prohlásil: "Člověče, kde se bere ten předpoklad, že ekonomika musí, jednoznačně musí dále růst. Kde se bere jakékoliv oprávnění naší velké rozežranosti!?"
Jistě, nejen v dobách krize, ale pokaždé je dobré učit se umírněnosti. Ostatně, to je jedním ze smyslů postního období.
Dědeček Kolben byl Jindřichovi příkladem nezdolné energie, která směřovala dopředu. To je také smysl přípravy na Velikonoce. Touha získat záchranu, spásu, odpuštění. Přejeme Vám dravost pokorných lidí!
Daniel Kvasnička, farář
Přidat komentář